historie z barokního kostela s bohatou historií do kulturního centra s bohatým programem
Ulice Čajkovského je lemovaná činžovními domy bežnými pro celé žižkovské sousedství. Asi tak uprostřed ale najdete vzácnou barokní památku s bohatou historií, kterou najdete na mapě pod názvem Atrium Žižkov. Jaké byly počátky této barokní kaple a jak se stalo, že sem dnes chodíme na koncerty, tvořit masopustní masky nebo cvičit jógu?
z barokního kostela s bohatou historií do kulturního centra s bohatým programem
Ulice Čajkovského je lemovaná činžovními domy bežnými pro celé žižkovské sousedství. Asi tak uprostřed ale najdete vzácnou barokní památku s bohatou historií, kterou najdete na mapě pod názvem Atrium Žižkov. Jaké byly počátky této barokní kaple a jak se stalo, že sem dnes chodíme na koncerty, tvořit masopustní masky nebo cvičit jógu?
barokní kostel
Srdcem Atria Žižkov, ale třeba také inspirací pro vizuální jazyk současného kulturního centra, je barokní kostel. Ten vzniká v souvislosti s vlnou morových epidemií, které se prohnaly Prahou v letech 1680, 1713, 1715 a 1716. Dnes již odsvěcený kostel Povýšení sv. Kříže vyrostl uprostřed morového hřbitova kdesi na poli u tehdejší vsi Volšany, které pro tento účel zakoupilo Nové Město pražské. Stavba kostela je dokončena v roce 1719 spolu s přiléhající poustevnou a zdejší poustevníci měli za úkol opatrovat kostel. Postupně zde přibylo ještě kněžské obydlí a kostel získal svého kaplana. Význam církevního místa tedy postupně roste a s ním i celý areál kostela, při kterém je později zřízeno pohřební bratrstvo Panny Marie Bolestné a v místech dnešní Ondříčkovy ulice přibývá kaple stejnojmenného zasvěcení. Vznik současné zástavby byl ještě hodně daleko a kostel spolu s přiléhajícími budovami a rozsáhlým hřbitovem tak stál sám v krajině a s okolními obcemi je propojovala jen stezka.
Když do Prahy roku 1757 vpadla pruská armáda, její vojáci neušetřili ani tento kostel a zdejší mobiliář byl z velké části rozkraden nebo zničen.
Pruští vojáci ale byli včas odvoláni díky iniciativě tehdejšího kaplana, kterému se podařilo včas uniknout a vyjednat jejich ústup s vojenským velitelem. Jen díky tomu se podařilo uchránit kostel před naprostou zkázou. Mohl tak ještě posloužit Praze při další pohromě, kterou byla tentokrát smrtící epidemie chřipky v roce 1771. Pak už ale 18. století pomalu spěje k vrcholu josefínských reforem, které mají vliv na osud církevní správy v celém Rakousko-Uhersku. Našeho kostela se nejprve dotýká zrušení poustevnictví v roce 1782 a o tři roky později zaniká i místní pohřební bratrstvo. Opačný význam má ale pro olšanský kostel josefínské přerozdělení farních obvodů, v jehož důsledku se kostel Povýšení sv. Kříže stává prvním žižkovským farním kostelem. Svou funkci plnil až do roku 1839, kdy zde byla pro stavební závady a nepříznivou polohu farní činnost zrušena a přenesena ke kostelu sv. Rocha na Olšanech. Dekretem z ledna 1843 arcibiskupská konzistoř zastavila v kostele všechny úkony.
Nastává období chátrání a v jeden moment kostelu hrozila i demolice. Zaniká hřbitov, fara má být opuštěna a později je zbourána kaple.
Někdejší místo víry čeká světské využití a přes rekonstrukční iniciativy v roce 1877 se z kostela stává skladiště. V budově fary byli ubytovaní lidé z chudších vrstev Žižkova a na půdě hřbitova vznikla zelinářská zahrada.
I tak vlažné snahy o rekonstrukci kostela přerušily obě světové války a zchátralá stavba získala pozornost až v roce 1957, kdy kolem probíhají stavební výkopové práce a s tím související nálezy kosterních pozůstatků z někdejšího hřbitova. Právě z počátku 60. let minulého století pochází první nápad na přeměnu chátrajícího kostela v kulturní síň.
Přestože první projekt přestavby nebyl realizován, kostel se nakonec rekonstrukce přece jen dočkal. Autorem projektu byl Ing. arch. Jaroslav Koreček (SÚRPMO), na kterého později navázal arch. Ivo Bílý.
V roce 1977 se konečně začalo něco dít a po úvodních zabezpečovacích pracích se pomalu začala rodit nová podoba kostela tak, jak ho známe dnes.
Trvalo to sedm let a na konci stála nová koncertní síň s dvoumanuálovými varhany, která byla připravena přivítat 120 posluchačů. Díky přístavbám vzniká také prostor galerie a malé čtvercové atrium.
V jeho středu najdeme kašnu v podobě mušle od Jindry Vikové a Petra Oriešoka, která se nachází na místě původní roubené studny. Z doby obnovy kostela pochází také plastika Sedící dívka od sochaře J. Bartoše, kterou dodnes míjíte při každé návštěvě. Nová éra kostela pod názvem Koncertní a výstavní síň Atrium na Žižkově, která se má stát tradičním místem žižkovského kulturního života, začíná 2. dubna 1984.
