PLAYGROUND: call for collaborations
Letošní ročník mezinárodního projektu PLAYGROUND klade důraz na význam spolupráce v tvůrčím procesu. Eneko Lacalle Berasategi, Eloain Lovis Hübner, Adrianna Kubica-Cypek a Paweł Malinowski nás dovedou nejen za hranice notového zápisu a zvuku, které přesahují konvenční metody komunikace.
program
- Adrianna Kubica-Cypek – Sacred Noise
- Eneko Lacalle Berasategi – New Piece
- Eloain Lovis Hübner – New Piece
- Paweł Malinowski – [bez názvu]
V nové skladbě Eneko Lacalle Berasategi pokračuje ve zkoumání propojení jazyka a hudby. Rozhodl se vytvořit nový jazyk, který spojuje verbální a zvukové vlastnosti, přizpůsobený možnostem a potřebám členů souboru:
Akordy a vícehlasy by se mohly stát samohláskami obklopenými přízvučnými souhláskami, přičemž všechny tyto hudební fonémy by byly rozloženy do slov a vět s různým temporytmem, zatímco hudebníci by mluvili jazykem tvořeným právě tímto zvukovým světem.
Eneko Lacalle Berasategi
Klíčovou složkou, která určuje tvorbu Eloaina Lovise Hübnera, je intenzivní experimentování s nástroji, preparáty, zvukovými objekty a analogovou audio technikou. Tento přístup vede k vytváření stále specifičtějších, nekonvenčních zvukových výsledků, které sahají až za hranice tradičního notového zápisu:
Mým přáním pro účast v PLAYGROUNDu je proto najít způsoby, jak v úzké spolupráci se všemi členy souboru – prostřednictvím řízených improvizací, domluvy, semigrafického zápisu, živých video či audio partitur – (znovu)přenést charakteristické, mikroskopicky jemné zvukové kvality, které mě tolik fascinují, do kontextu živě proveditelné (a performativně zajímavé), polyfonní, formálně propracované ansámblové kompozice.
Eloain Lovis Hübner
Termín Sacred Noise (posvátný hluk) – a také název skladby Adrianny Kubica-Cypek – původně odkazuje k přírodním jevům, ale jeho význam se rozšiřuje i na tzv. sociální hluk, tedy zvukové události v industriální zvukové krajině. Tento pojem pochází z publikace The Soundscape od R. M. Schafera. Označuje zvuk, který může být považován za nežádoucí, ale nečelí odsouzení ze strany společnosti.
Takové ‚události‘, přítomné v mé zvukové krajině, poslouží jako zvukový materiál pro skladbu prostřednictvím (více či méně volného) přepisu nahrávek, které jsem pořídila z kodaňské zvukové krajiny,“
Adrianna Kubica-Cypek
Souvislosti s jiným městem – Krakovem – se odráží i ve tvorbě Pawła Malinowského:
Moje práce na této skladbě začala nahráváním krátké písně. Při hře na elektrický klavír a zpěvu jsem přemýšlel o křehkých, téměř magických předmětech, které jsou pro ostatní často nepostřehnutelné, a přesto si stále uchovávají osobní, emocionální význam. Nedaleko mého bytu v Krakově se nachází velký kancelářský komplex postavený v 60. letech, podobný téměř každé budově z té doby. Jedna z jeho stěn je pokryta 1 600 000 barevnými keramickými dlaždicemi, které dohromady tvoří abstraktní mozaiku. V jednu chvíli jsem zjistil, že na autorku Celinu Styrylskou-Taranczewskou se téměř zapomnělo. V 90. letech mělo být místo zbouráno – příběh lidí, kteří ho zachránili před zničením, se stal příběhem o vytváření malých komunit,
Paweł Malinowski
vystupující Spółdzielnia Muzyczna Contemporary Ensemble
Paulina Woś
housle
Barbara Mglej
housle/viola
Jakub Gucik
violoncello
Małgorzata Mikulska
flétna
Tomasz Sowa
klarinet
Krzysztof Guńka
saxofon
Aleksander Wnuk
bicí
Aleksandra Płaczek
klavír
ve více dnech
související akce
mohlo by vás zajímat
praktické
Jak se k nám dostanete. Bezbariérovost. Parkování…