PLAYGROUND: call for collaborations
Letošní ročník mezinárodního projektu PLAYGROUND klade důraz na význam spolupráce v tvůrčím procesu. Eneko Lacalle Berasategi, Eloain Lovis Hübner, Adrianna Kubica-Cypek a Paweł Malinowski nás dovedou nejen za hranice notového zápisu a zvuku, které přesahují konvenční metody komunikace.
program
- Adrianna Kubica-Cypek – Sacred Noise
- Eneko Lacalle Berasategi – New Piece
- Eloain Lovis Hübner – New Piece
- Paweł Malinowski – [bez názvu]
V nové skladbě Eneko Lacalle Berasategi pokračuje ve zkoumání propojení jazyka a hudby. Rozhodl se vytvořit nový jazyk, který spojuje verbální a zvukové vlastnosti, přizpůsobený možnostem a potřebám členů souboru:
Akordy a vícehlasy by se mohly stát samohláskami obklopenými přízvučnými souhláskami, přičemž všechny tyto hudební fonémy by byly rozloženy do slov a vět s různým temporytmem, zatímco hudebníci by mluvili jazykem tvořeným právě tímto zvukovým světem.
Eneko Lacalle Berasategi
Klíčovou složkou, která určuje tvorbu Eloaina Lovise Hübnera, je intenzivní experimentování s nástroji, preparáty, zvukovými objekty a analogovou audio technikou. Tento přístup vede k vytváření stále specifičtějších, nekonvenčních zvukových výsledků, které sahají až za hranice tradičního notového zápisu:
Mým přáním pro účast v PLAYGROUNDu je proto najít způsoby, jak v úzké spolupráci se všemi členy souboru – prostřednictvím řízených improvizací, domluvy, semigrafického zápisu, živých video či audio partitur – (znovu)přenést charakteristické, mikroskopicky jemné zvukové kvality, které mě tolik fascinují, do kontextu živě proveditelné (a performativně zajímavé), polyfonní, formálně propracované ansámblové kompozice.
Eloain Lovis Hübner
Termín Sacred Noise (posvátný hluk) – a také název skladby Adrianny Kubica-Cypek – původně odkazuje k přírodním jevům, ale jeho význam se rozšiřuje i na tzv. sociální hluk, tedy zvukové události v industriální zvukové krajině. Tento pojem pochází z publikace The Soundscape od R. M. Schafera. Označuje zvuk, který může být považován za nežádoucí, ale nečelí odsouzení ze strany společnosti.
Takové ‚události‘, přítomné v mé zvukové krajině, poslouží jako zvukový materiál pro skladbu prostřednictvím (více či méně volného) přepisu nahrávek, které jsem pořídila z kodaňské zvukové krajiny,“
Adrianna Kubica-Cypek
Souvislosti s jiným městem – Krakovem – se odráží i ve tvorbě Pawła Malinowského:
Moje práce na této skladbě začala nahráváním krátké písně. Při hře na elektrický klavír a zpěvu jsem přemýšlel o křehkých, téměř magických předmětech, které jsou pro ostatní často nepostřehnutelné, a přesto si stále uchovávají osobní, emocionální význam. Nedaleko mého bytu v Krakově se nachází velký kancelářský komplex postavený v 60. letech, podobný téměř každé budově z té doby. Jedna z jeho stěn je pokryta 1 600 000 barevnými keramickými dlaždicemi, které dohromady tvoří abstraktní mozaiku. V jednu chvíli jsem zjistil, že na autorku Celinu Styrylskou-Taranczewskou se téměř zapomnělo. V 90. letech mělo být místo zbouráno – příběh lidí, kteří ho zachránili před zničením, se stal příběhem o vytváření malých komunit,
Paweł Malinowski
vystupující Spółdzielnia Muzyczna Contemporary Ensemble
Paulina Woś
housle
Barbara Mglej
housle/viola
Jakub Gucik
violoncello
Małgorzata Mikulska
flétna
Tomasz Sowa
klarinet
Krzysztof Guńka
saxofon
Aleksander Wnuk
bicí
Aleksandra Płaczek
klavír
ve více dnech
mohlo by vás zajímat
praktické
Jak se k nám dostanete. Bezbariérovost. Parkování…